Horní Suchá

Zápis z wycieczki do Malé Fatry - ROZSUTEC

1.9.2007

I na potřetí jsem zorganizoval výlet do údolí Malé Fatry, toto místo nám jaksi přirostlo k srdci tak co by néé….
Tentokráte ovšem jsme šli do sebe, hecli se a chtěli vynechat lanovky, hory ze zdola a hospody zevnitř. Cílem se měl stát tentokráte Velký Rozsutec a to pěkně po svých.
Organizace noclehu nebyla snadná, neboť počet zúčastnivších se členů neustále levitoval kolem čísla 14. Tentokráte žádné postupné odpadávání členů, účast byla jasná. Roman G šel topit jako vždy, Daniel coachoval jako vždy, Andrášek doufal v dosažení vrcholu na dovolené v Itálii, moji choť jsem pustil stylizovat a formovat postavu někde do pryč a jinak jsme byli kompletní.

I start výpravy v 7:30h se zdál být bez překvapení, všichni se poučili z předchozích chyb, Marek dostal příslib na 2 řízky na cestu, Soňa pro sichr přespala rovnou u nás a Eda nechal piec ve waszkuni na pokoji a dorazil s celou svou family. Nejel s námi v sobotu jen Tomasz, jako předsunutá hlídka byl na místě již od čtvrtku. Ovšem hladce nemůže jít nikdy nic, postupně začalo pršet a před Vrátnou dolinou se nám pomalu začal hroutit program.
Tomáš nás v penziónku Peťka a Janka přivítal kalvádosem a kávou a začali jsme plánovat alternativu. Jako správný referent jsem měl plán „B“ a chtěl jet na termálko do Oravice, tento plán mi překazili někteří neukáznění členové výpravy a nevzali svým dětem plavky ačkoliv v pokynech to měli uvedené.
Přesunuli jsme se pod Lampáš na česněčku a zelňačku a doufali v lepší zítřky.

Posilněni jsme se rozdělili na vrcholové družstvo (Marek, Roki a Eda z Beatóm) a zbytek. Jako vedoucí výpravy jsem se dal taky k vrcholovému družstvu ale nedoufal jsem, zamračeno bylo a déšť na spadnutí. Vyrazili jsme. Po 500m začalo pršet a to mě dorazilo, vysílačkou na kanále 830 jsem si pozdržel Pavla aby na mě počkal a vzal mě dolů. Pád cestou dolů mě utvrdil ve správnosti rozhodnutí, jen Pavel jak mě viděl neměl radost, zablátil jsem mu je zánovní Octavii. Zbytek vrcholového družstva oblékl pláštěnky a šel neohroženě dál. Co se dělo pak znám jen z vyprávění. Roki měl několik psychických krizí ale nakonec to fakt dali. To už se nad nimi smilovala i matka příroda a posvítila si na ně na vrcholu. Foto z vrcholu kde byli všichni nahoře bez (všichni snad néé ale to je jedno) dorazilo k nám v 15:17h. Byli jsme jak jinak v hospodě pod Oblazom. Tam jsme nakrmili naše děti i děti členů vrcholového týmu (řízek do nich spadnul jedna dvě) a vrátili se na chatu. To už nás vítalo vrcholové družstvo. Špinavé zablácené ale šťastné. Vrátili jsme se zpět pod Oblaz povečeřet. Jako správný vedoucí výpravy objednal jsem rundu Befeetra, Slivovice a Becherovky dle chuti. Při účtování nakonec jsem si nějak neporozuměl s číšníkem. Místo vepřové flákoty donesl nějaké kuře, místo brambor hranolky, ale účtoval to jako kdybych objednal Ferrari a odjel Škodovkou. Však co, dyk to má větší kufr néé? však to mám vlastně lepší néé? Byl bych ho tam i zabil, ještě že mě Tomáš vyvedl zavčasu ven s tím že nikomu nevyúčtoval tu rundu, takže nejbližší rok se nemohu ani podívat pod Oblaz dlužím tam něco.

Večer skončil u karet, piva a vína. Zabrousili jsme do leckterých témat a i na výchovu dívek v Čechách došlo a na tu pověstnou ruletu štěstí, Marek prý bral jackpot.
Ráno jsme se opět hecovali, že máme druhou šanci na ten Rozutec. Bylo nádherně. Byl jsem odhodlaný jako nikdy předtím. Utvořili jsme druhý vrcholový tým. Tomasz a Eda jeli už domů, šli jsme pod Lampaš zaparkovat auta. Pavel vyměknul, že ho tlačí nové boty, Roman už tam byl 5x nemusel po 6., Rokiho bych tam nedostal ani heverem, zůstal jsem sám. Zašli jsme pěšky až k hotelu Boboty, číšník nabídl Josi jako ovocný čaj kamelkový, hmm žeby tím pearcingem si propích nějaký důležitý nerv? Pak došlo k vrcholu dne, šel jsem s Romanem naučnou stezkou do sedla Podžiar, trochu jsem zakrosoval a už měl chuť na oběd pod Lampášem, chutnalo nám všem veru hej, ale flákotu jsme málem nedali. Příští výlet už je naplánovaný a opět do Malej Fatry, tentokráte to bude do sedla mezi Rozsudce a pak kdo bude kam chtít.
Cesta zpět už proběhla hladce. Děkuji všem, bylo fajn, těším se příště.

referent.