Horní Suchá

Zápis ze dne 28.1.2005

A přišel zase poslední pátek, první v tomto roce! Poprvé za dobu existence klubu jsem odvezen zasněženou krajinou do naší hospůdky vyhřátým autem řízeným rodičem mých spolucestujících, bratrů Mikulových. Na místo jsme dorazili v 8,20, kde prodírajíc se hustým (smradlavým) cigaretovým mrakem jsme došli k našemu stolu. Tam nás čekali už Paweł, Andrzej R. a Roman G.

Překřikujíc hospodský hluk (u vedlejšího stolu byli už notně rozjetí, někteří dokonce využívali pomoci při chůzi svých kolegů) jsme se pozdravili a čekali příchodů dalších členů. Nepřítomen byl Tomasz, který se bahnil v lázních (křížkových) a Daniel, který lámal rekordy v pečení pizzy ve svém novém lokále. V 8,25 dorazil Marek, takže jsem mohl v 8,30 „před“oficiálně zahájit dnešní zasedání, omluvil jsem předsedu, který vykonával ještě svoje profesní záležitosti, ale který určitě dorazí a zahájí svou kadenci proslovem. V prvopočátku jsme vyřešili dilema „trzydziestolatków“, jelikož většina z nás už se přes tuto hranici přehoupla a zbytek už se tam blíží, že Tomku…. Na „plac“ řešení rovněž došlo na kuřáky versus ekonomika versus peníze versus zdraví – naštěstí jsme všichni nekuřáci, ačkoli dnes jsme nechtíc pasivní. Nový grafik se pochlubil přípravami nad zaheslováním našich stránek (velmi vítaná aktivita) a počítáním vstupů na naše stránky. Plynule jsme přešli do oblasti DVD přehrávačů a samozřejmě PC (pecéčka se vracely v průběhu večera několikrát).

Ve 20,44 přišla SMSka od člena Daniela, že se velice omlouvá, že si je vědom všech následků, ale na dnešní zasedání nedorazí, smutná věc, ale to jsme netušili, čím nás překvapí! Paweł se pochlubil, jak podivným způsobem se dostal na předváděcí akci Škody Octavia combi, o autě jsme se nedozvěděli nic, ale o jídle (žradła było w pysk) a slečnách (…) vyprávěl jen v superlativech. Pak následovalo Martinovo story o koupi lyžarů, kdy v ancugu přišel do obchodu a prodavač ho samozřejmě vycenil na 4 a půl tisíce, pro jeho klid vyzkoušel jak ty nejdražší, tak i pro svůj klid, ty nejlevnější, vše s negativním výsledkem. Prodejce ale nelenil a ze zázemí donesl rok jeté lyžary, tímto našeho vypravěče dostal. Marcin byl tak spokojen, že se moc nerozšoupl, že koupil své dceři přilbu. O lyžování naše debata pokračuje, Paweł prostřednictvím internetu hledá vhodné místo pro lyžování v Alpách, Marcin zítra jede na lyžovačku do zahraničí, na Slovensko (tímto si připomněl svou letní dovolenou, taky na Slovensko, která taky následovala po posledním pátku – má na co vzpomínat :-) Marek se rovněž chystá na Slovensko na lyže, ale shodli jsme se všichni, Řeka je Řeka.

Následovala kratičká odbočka o půjčování peněz od dětí (je to nehorázná lichva – poznámka bankéře), kde za půjčku na 1 den dítě vyfasovalo 1 červený papírek. Ve 21,23 přichází náš předseda a místo očekávaného proslovu, chtěl zahájit hlasováním o vyloučení Daniela. Po krátké debatě jsme hlasování posunuli do období těsně před dopitím 4 piva. Byl to taktický manévr některých členů, kteří možná tušili, co bude následovat. Od vedlejšího stolu začaly lítat hlášky „preferující“ jen a jen fotbalový klub Baník, z našich řad byla „odvážně“ vypuštěna hláška Sparta a Bohemians, naštěstí rváč netušil, odkud to přišlo. Ve 21,45 byla navržena změna lokálu. Tento návrh se vrací pořád jako bumerang. Bohužel, nejsme moc důslední a tento nápad změny lokálu opět zůstává jenom návrhem, škoda….

Zlomový bod přišel ve 21,50, předseda navrhuje zvýšení příspěvků! Na štěstí to nemyslel vážně, takže jsme si mohli ve 21,57 vychutnat dovezenou pizzu od člena Daniela (Pawłowi spadl kousek pizzy do piva, nehoráznost!). Ve 22,10 předseda zahájil hlasování o vyloučení člena Daniela (nic ve zlém, předsedo), pro vyloučení hlasoval pouze 1 člen, a to anonymně. Člen Marek svůj krok vysvětlil obezitou a hlídáním váhy. Proti bylo 6 členů, předseda se zdržel hlasování. Daniel si udržel post člena, předseda mu tuto zprávu osobně zamobiloval a při jednom poděkoval za výborné jídlo. Daniel přislíbil, že příště bude na 100%.

A je tu další záležitost, grafik nemá s kým jít na bal szkolny, dohazovač Marcin rychle reaguje a připomíná svou girl z Lazů, která furt čeká na Pawłów e-mail (to si asi ještě počká). Nový pokladník se přiznal, že v současné době provádí ve svém zaměstnání kontrolu v lihovarech, docela zajímavá pro nás činnost, ale nedočkali jsme se z jeho strany pochopení pro náš zájem. Teď mám tady jen pár útržkovitých informací: “śliwowica je gut, był dobry rok“, „co tam bydymy jeść? idziesz przeca skijować, ni? nie potrzebujesz jeść“, „moje PC je out - a moje nie chytnie žodnego wira a nigdy nie spadnie – to twoje mo pamiynć jak mój mobil“. Najednou referent turystyczny přišel s nápadem výletu do Wisły, hotel Gołebiowski, ale bez úspěchu, snad příště, sire. Ve 22,55 usíná člen Marek, který dostal tímto přezdívku „Klubowy śpioch“. Vzpomněli jsme rovněž staré časy za komunistů, mladí už to neznají, co to byly fronty na kokos, sirup, banány, příděl masa vepřového a kuřecího….

23,20 odchází Marek, předseda platí 4 rundy (2 za předsedu, 1 za neúčast a 1 za narozeniny – ještě jednou, vše nejlepší!), 23,25 odchází Andrzej R., Paweł, Roman G., Marcin a já, zůstávají jen předseda a Roman M., kteří v teple taxíku odjeli později na Šumbark.